VÝCHOVNÝ PORADCE

Slovo výchovného poradce

Vzhledem k současným úkolům výchovného poradenství je činnost výchovného poradce zaměřena do dvou základních oblastí:

V součinnosti s ostatními pedagogy iniciuje vyhledávání a orientační šetření žáků, jejichž psychický vývoj, sociální vývoj, vzdělávání nebo příprava na povolání vyžaduj zvláštní péči. Předkládá zákonným zástupcům a řediteli školy návrhy na další péči, případně návrhy na zajištění odborného vyšetření. Dále se pak podílí na vyhledávání a šetření žáků, jejichž jednání a chování vyžaduje zvláštní pozornost rodiny, školy a dalších institucí. Dle možností zajišťuje výchovné programy zaměřené na nápravu chování a jednání těchto žáků. Navrhuje preventivní opatření k předcházení konfliktním situacím ve škole. Pokud k takovým situacím dojde, podílí se na jejich řešení. Současně je koordinátorem při řešení problémů rodina-škola-žák. Poskytuje poradenskou službu zákonným zástupcům žáka při řešení náročných životních situací, týkající se jejich dětí. Při řešení těchto problémů úzce spolupracuje s pedagogicko-psychologickou poradnou, soc. kurátorem a oddělením péče o dítě.

Výchovný poradce získává nové odborné informace z oblasti výchovného poradenství a poskytuje je ostatním pedagogům. Metodicky pomáhá dalším pedagogickým pracovníkům školy, rodičům a zákonným zástupcům při řešení problémů vývoje a vzdělávání žáků. Informuje žáky a jejich zákonné zástupce o činnosti orgánů zabývajících se péčí o děti a mládež a seznamuje s možnostmi využití jejich služeb. Spolupracuje s vedením školy, pověřenými pracovníky a všemi pedagogy při zavádění a vyhodnocování preventivních programů ve škole na podporu prevence sociálně patologických jevů /např. šikana nebo agresivita mezi žáky a závislosti různého typu/. Spolu s třídními učiteli sleduje žáky z nevhodného sociokulturního prostředí, žáky se zdravotním postižením a žáky mimořádně nadané a napomáhá zajišťovat odpovídající podmínky pro jejich vzdělávání a výchovu. V oblasti kariérového poradenství (volby povolání), podporuje aktivity školy směřující k přípravě žáka na uvědomělé rozhodování o vlastní profesní kariéře. Je jim také poskytnuta praktická pomoc při vyplňování a odesílání přihlášek.

Volba střední školy

Otázka: „Kam s ní – s ním“ přichází s předpokládaným úspěšným ukončením posledního roku povinné školní docházky. Většinou jím bývá třída devátá.

K odchodu ze školy se chystají každoročně také někteří žáci 5. tříd, a to na víceletá gymnázia.

Kam z 5. třídy?

V průběhu 5. třídy mohou rodiče s dětmi výborně prospívajících žáků po konzultaci s třídní učitelkou, či sami se sebou dojít k názoru, že bude dobré zkusit přijímací zkoušky na víceleté gymnázium.

Přijímací řízení je většinou z českého jazyka a matematiky (jejich přehled je k dispozici u výchovného poradce). Krok je to ovšem velmi zásadní a náročný vzhledem k věku dítěte. Obecně se dá říci, že je po zralé úvaze vhodný pouze pro mimořádně nadané žáky. U žáků, kteří nejsou dostatečně zralí se může studium na gymnáziu stát stresující zátěží.

Kam z 9. třídy?

Pokud mladí lidé vědí, co by chtěli v životě dělat a mají svůj životní cíl, je vyhráno. Někdy také sehrává svoji roli vzor z rodiny – rodiče mají např. soukromou firmu. Zde bývá snaha o pokračování tradice. Nejhorší stav je, když dítě neví, jakým směrem se má orientovat, a k čemu má vztah. Proto je dobré pečlivě zhodnotit jeho ambice, poradit se ve škole s třídní učitelkou, výchovným poradcem či učitelem spec. předmětu a navštívit aktiv zaměřený k „volbě povolání“ Pokud máme možnost ovlivnit rozhodnutí, měli bychom uvažovat racionálně a s perspektivou.

O výběru dalšího vzdělávání dítěte je třeba začít přemýšlet již v 8. ročníku. Na naší základní škole absolvují v osmém ročníku žáci Burzu škol v České Třebové. Údaje o všech středních školách v republice poskytuje Atlas středních škol rozdělený podle krajů. Údaje o možnosti studia na středních školách Pardubického kraje poskytuje brožura poskytovaná Úřadem práce.

Jak si vybrat školu?

UŽITEČNÉ ADRESY při výběru vhodné školy

http://www.atlasskolstvi.cz

http://www.ceskaskola.cz

http://www.scio.cz

http://www.zkousky-nanecisto.cz

Specifické vývojové poruchy učení, chování a řeči

Mohou být způsobeny genetickým dědictvím,úrazem,nejčastěji však lehkou mozkovou dysfunkcí (dřívější název lehká dětská encefalopatie) – což je drobné poškození tkáně mozku ve fázi vývoje a zrání, které způsobilo malé odchylky od správné funkce mozku, přičemž ale není ovlivněna celková schopnost organismu, inteligence, ale jen specifické schopnosti v oblasti motoriky, vnímání, myšlení a jednání. Poškození mohlo vzniknou mnoha způsoby – infekcí během těhotenství matky,těžkým nebo předčasným porodem, těžším onemocněním novorozence nebo úrazem hlavy.

Možné příznaky, projevy, charakteristika

Jde o výrazný nepoměr mezi sníženou školní výkonností a dobrou úrovní rozumových schopností. Nápadně nerovnoměrný vývoj různých složek osobnosti – oslabení různých specifických schopností. Děti nemohou dohnat doma to, co ve škole zameškaly. Poruchy pozornosti, rychlá unavitelnost pozornosti, afektivní labilita, ukvapené jednání, překotnost reakcí.Děti s průměrnou i nadprůměrnou úrovní nadání a schopností mají špatný prospěch z jednoho nebo více předmětů, kde se hodnocení vymyká z celkové klasifikace.

Obtíže při vytváření základních pracovních návyků – problémy se samostatným oblékáním, stolováním, udržováním čistoty. Děti se nedovedou soustředit, každý podnět odvádí jejich pozornost, rychle narůstá únava pozornosti. Děti jsou v neustálém pohybu, jednají živelně, reagují překotně, neúměrně, střídají se rychle různé nálady, kolísá duševní výkonnost. Chybí vytrvalost, schopnost cílevědomé soustředěné činnosti, nelze klást dlouhodobé cíle. Nedodržují pravidla chování,nedovedou spolupracovat, podřídit se autoritě, jsou familiární.Poznání vlastní neschopnosti a neúspěšnosti vytváří u dětí složité konfliktní situace, které řeší agresivitou, únikem do nemoci, záškoláctvím, denním sněním, odmítáním samostatnosti a záměrným snižováním se na úroveň menších dětí.

Poruchy se nejvíce projevují po vstupu do školy. Ve vyšších ročnících vlivem dozrávání nervové soustavy potíže postupně mizí.

Výskyt

Četnost výskytu je obtížné určit, údaje různých autorů kolísají mezi 2-20 % celé školní populace, učitelé I.stupně udávají 10-20%, ze zaostávajících žáků je takto postiženo asi 20%.

Vhodné způsoby práce

Uvědomit si, že jde o zdravotně postižené dítě a že je mimo rámec jeho schopností, aby se chovalo bez pomoci jiným způsobem.

Nedávat postiženému dítěti najevo jeho nedostatek, dát mu vyniknout v těch oblastech, kde se porucha neprojevuje. Diagnostikovat poruchu – odborníky v poradnách. Seznámit s postižením všechny vyučující žáka, se zásadami odlišného hodnocení a klasifikace. Nevytvářet situace, kde bude žák stále selhávat.Výkony hodnotit s ohledem na možnosti dítěte, ne na běžnou normu. Nešetřit pochvalou, dítě musí zažívat úspěchy. Učit způsobem „málo a často“, dlouhodobá zátěž je nevhodná. Nepomáhá doučování, prodloužení doby učení, mnohonásobné čtení nebo psaní. Vyvarovat se negativních projevů vůči dítěti, netrestat za projevy choroby, neobviňovat z lenosti, nespěchat, nevyvíjet nátlak.

Typy poruch

a) poruchy učení

– DYSLEXIE (porucha čtení)

– DYSGRAFIE (porucha psaní)

– DYSORTOGRAFIE (porucha pravopisu)

– DYSKALKULIE (porucha matematických schopností)

– DYSPINXIE (porucha kreslení)

– DYSPRAXIE (porucha motoriky)

– DYSMÚZIE (porucha hudebních schopností)

b) poruchy řeči

– DYSFÁZIE (vývojová nemluvnost)

– DYSLÁLIE (porucha výslovnosti, patlavost)

– DYSARTRIE (porucha výslovnosti)

– KOKTAVOST

– NEUROTICKÝ MUTISMUS

c) poruchy chování

– HYPERAKTIVITA (nadměrná aktivita, instabilita)

– HYPOAKTIVITA (utlumená aktivita)

Opakovaný výskyt některých z dále uvedených obtíží u žáka by měl učiteli signalizovat pravděpodobnou přítomnost některých z vývojových poruch učení. Konečná diagnóza však přísluší odbornému pracovišti, které vyloučí záměnu s jinými možnými příčinami obtíží (vada zraku, sluchu, nižší rozumové schopnosti, změna zdravotního stavu…) a navrhne další postup.